Astronomická společnost Chomutov

                                                                               ^{další články               +}      

kosmologie

přidáno  07.05.2020

Důkazy velkého třesku

Teorie velkého třesku se opírá o tři důkazy pozorování - Hubbleův zákon rozpínání, který vzešel z pozorování  rudého posuvu galaxií, přesné měření reliktního záření (CMB) a četnost lehkých prvků.

Habbleův zákon nebo také rudý posuv dokazuje rozpínání vesmíru. Pozorováním vzdálených galaxií a kvazarů bylo  zjištěno, že jejich světelná spektra jsou posunuta k červenému konci spektra. Tedy k delším vlnovým délkám. Tento  posuv se dává do souvislosti s Dopplerůvým posuvem (tělesa, která se vzdalují, mají posuv spektra do červené) a rychlostí vzdalování. Z měření rychlostí a vzdáleností těles bylo zjištěno, že mezi rychlostí a vzdáleností  je lineární vztah. Na základě toho byla stanovena rychlost rozpínání vesmíru Ho = 70 km.s-1/ Mpc-1 (Mpc - megaparsek)

Reliktní nebo také zbytkové záření je mikrovlnné záření, které přichází ze všech směrů a má charakter záření absolutně černého tělesa. Jde o pozůstatek z doby, kdy se vesmír stal průhledným pro elektromagnetické  záření. Díky rozpínání vesmíru jeho teplota klesla z přibližně 3 000 K na dnešních 2,7 K. Toto záření bylo objeveno víceméně náhodou, když Arno Penzias a Robert Wilson při testování mikrovlnného detektoru objevili  šum, který byl dosti silný, nezávislý na nasměrování detektoru, neměnil se ve dne, v noci ani v průběhu roku.  Usoudili, že toto záření musí mít zdroj mimo sluneční soustavu. Později zjistili, že zachytili zbytkové záření po  velkém třesku. V roce 1989 NASA vypustila sondu COBE (Cosmic Background Explorer), která ověřila existenci  reliktního záření. V roce 2003 byly získány výsledky z měření sondy WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy  Probe). Byl ověřen předpoklad anizotropního reliktního záření. Reliktní záření je teplejší ve  vzdálených mracích plynů, které vznikly v rannějších etapách vzniku vesmíru, kdy byl vesmír hustší a teplejší.

Zjištěná hojnost deuteria, helia a lithia ve vesmíru přesahuje množství, které by za celou existenci vesmíru vyprodukovaly hvězdné reakce. Množství 25% odpovídá primární syntéze proběhlé během prvních třech minut  existence vesmíru.